Sůl - různé druhy a variace

Sůl nad drahé koření - stejný význam jako kdysi mívalo ve staročeské kuchyni exotické koření, plní v dnešní gastronomii sůl. Bezbarvá krystalická látka chemicky označovaná jako chlorid sodný ( NaCl) v posledních letech "povýšila" a dostala se mezi ochucovadla, jež dodávají vybraným lahůdkám na vyjímečnosti. Nejen každý kuchyřský mistr, ale i my si již můžeme dopřát nejrozmanitější druhy nejvyšší kvality. Té však odpovídá jejich cena - pohybuje se kolem 100kč za 100g.

Soli se liší především původem a zpracováním. Každá má svou neopakovatelnou chuť, barvu i tvar krystalů. Mořská sůl se získává odpařováním z mořské vody, bývá výrazně slaná a na nejvýš ceněná je ta, která se dosud sklízí ručně. Proto se většinou objevuje pouze v limitovaném množství jako např. Maldonská vločková sůl, pro níž je typická jasně bílá barva. K nejvzácnějším a nejdražším druhům patří Fleur de sel ( květ soli ): krystalky se ručně sbírají z povrchu solných jezírek ve francouzské Bretani, na každé krabičce je kromě místa sběru uvedeno také jméno solaře.

Nejčastější ochucovací přísada se rovněž vyskytuje v podzemních ložiscích z prehistorických moří. Při dolování se do solného ložiska načerpá voda a vzniklý roztok se nechá volně odpařovat. K nám se dováží himalájská, jež má díky oxidu železitého růžovou barvu.

Poslední hit na našem trhu je sůl havajská vyznačující se jemně červeným nebo zcela černým až antracitovým odstínem. Zůstává v ní totiž jíl vulkanického původu, takže obsahuje mnohem větší množství minerálů ( především železa ) než běžná sůl. Soli se také udí, tedy suší na červeném olšovém dřevě, čímž získávají tmavě hnědý odstín, nebo se do nich přidávají různé druhy koření a bylinek.